Pravý Rossbašský Balzám
Bylo to na jaře r. 1882, když byl lékárník Heinrich Hofmann (I) (nar.1853) osloven na procházce do obce Faßmannsreuth v Sudetech vrchním učitelem Adamen Wölfem.
Někdejší žák Wölfův stál krátce před velkou cestou do Vídně, kde právě dostal umístění.
Cestování na takovou vzdálenost před více než 120ti lety byla obtížná a ne zcela bezpečná záležitost. Často uběhly týdny a měsíce než došla domů zpráva o šťastném dosažení cíle cesty. Onemocnět během cesty nebo v cizině mohlo mít ošklivé následky. Tyfus, cholera a úbytě byly na denním pořádku, jakož i zranění, či infekce během cesty.
Vrchní učitel Wölfel se vyptával lékárníka Hofmanna na nějaký prostředek, který by byl preventivně stejně účinný, jako prostředek k ošetření vnějších i vnitřních onemocnění a drobných poranění.
V protikladu k dnešní farmacii, kde se lékárník po vědeckém studiu na univerzitě zabývá v podstatě chemickými substancemi, vyvinutými a vyráběnými průmyslově, měli lékárníci oné doby velmi často vlastní receptury, které také sami vyráběli.
Oproti dnešnímu výzkumu se všemi úspěchy a požehnáními, ale kromě jiného také nebezpečnými průvodními úkazy, stála tehdy praktická zkušenost lékaře a lékárníka. Pokud se nějaká receptura z přírodních surovin osvědčila, byla nezřídka po generace předávána, zlepšována a vědění o ní děděno.
Také lékárník Heinrich Hofmann měl pro Wölfa připraven návrh. Znal recepturu, která už často vykazovala překvapivě dobré výsledky léčení a zmírnění obtíží. Stala se později známou pod názvem „Aechter Rossbacher Balsam“ (Pravý Rossbašsský Balzám) až daleko za hranice země.
O původu receptury se v rodině Hofmannů traduje, že tento velmi starý předpis pochází od pradědečka Heinricha Hofmanna (I), který působil co by ranhojič a felčar v rakouském vojsku a na bitevních polích sedmileté války (1756-1763).
Heinrich Hofmann (I) sám znovu objevil tento recept v čase co by nastávající magistr, jak se nazýval lékárník v někdejší Rakousko-Uherské kulturní oblasti, v klášterních lékárnách Maria-Schein a Vídni.
V balzámu obsažené látky pocházejí až na jednu výjimku z Orientu (např. kadidlo a myrha). Naznačují, že prostředek má svůj původ v Arábii.
Heinrichem Hofmannem v r. 1882 doporučená mixtura na cestu do Vídně započala ale svoji slávu také v obci Rossbach (Hranice u Aše), kmenovém sídle této lékárnické rodiny. Stala se známější a žádanější, a tak se událo, že i zákazníci ze vzdáleného okolí zamířili do Rossbachu, aby si zakoupili „Rossbacher Balsam“.
Šířící se známost měla ovšem za následek, že i jinde se pokoušeli lékárníci balzám napodobit. A tak byl nakonec „Aechter Rossbacher Balsam“ (Pravý Rossbašský Balzám) od „Magistra Hofmanna, lékárníka v Rossbachu“ přihlášen k patentu. Od té doby byl hnědě zbarvený a hořce chutnající balzám, plněný do kapacích lahviček s andělíčkem na etiketě, po generace s úspěchem používán proti všemožným potížím u člověka a stále častěji také u zvířat.
Až válečné roky 1914-1918 zasadily úspěchu ránu. V tom čase bylo stále obtížnější obstarávat složky přípravku importované z Orientu, takže - přes rostoucí poptávku- se mohlo vyrábět jen ve skromném rozsahu. Už tenkrát platil nejvyšší požadavek Hoffmannovské výroby balzámu, aby byly zpracovány jen suroviny nejvyšší kvality od nejserióznějších dodavatelů z celého světa. Nebyly tyto dostupné, a to se ve válkách stávalo, přestal se balzám vyrábět. Nejlepší možná kvalita a účinnost Pravého Rossbašského Balzámu nesměla a nesmí být za žádných okolností pozměněna!
Po 1. světové válce a s výstavbou nových dopravních cest v Německé Říši, přibývalo přespolních zákazníků. V této době tvořili Sasové největší skupinu.
V Rossbachu samém patřil balzám k nezbytnému vybavení lékárničky v každé domácnosti. Po 40 let byl již v místní Adler-Apotheke ( Lékárna u Orla ) vyráběn. S novým elánem nastoupil syn majitele, Heinrich Hofmann (II) (nar. 1897), po dokončeném studiu v Praze do otcovské lékárny, kterou v r. 1926 po otci převzal. Pravý Rossbašský Balzám byl nyní vyráběn v druhé generaci.
Po letech rozvoje, zvětšení a modernizace lékárny, začala roku 1939 rozpoutáním 2. světové války katastrofa 20. století. Zprvu se dostavily známé potíže s obstaráváním mimoevropských surovin, které pocházely převážně z britských a francouzských kolonií a spadaly tím pod kontrolu válečných protivníků. Leckterý starý občan Rossbachu si později vzpomínal, jak stáli ráno před lékárnou v dlouhé frontě, kdy mohl být balzám vyráběn a prodáván jen dvakrát v roce.
V leckterém frontovém balíčku se dostal balzám do všech koutů světa a leckteré válečné zranění – jednou více od roku 1756 – jím mohlo být ošetřeno. Když vichry války konečně utichly a byla naděje moci znovu vydechnout, znamenalo vyhnání Němců ze Sudet v r. 1946 pro rodinu Hofmannů ztrátu domova a lékárny, a zánik jména obce dávající balzámu jméno a místo výroby, jakož i ztrátu okruhu zákazníků.
V hornofrancké obci Küps našla rodina nový domov, kde se podařilo Heinrichu Hofmannovi (II) - navzdory všem potížím - otevřít novou lékárnu s názvem Frankenwald Apotheke. Co bylo na snadě, než znovu zavést Rossbašský Balzám v novém působišti? I v novém, bavorském domově se rychle roznesla zvěst o znamenité účinnosti starého preparátu.
Ale i dlouholetí zákazníci, kteří byli vyhnáním rozprášeni po celém světě, nechtěli osvědčenou medicínu postrádat. Z celé Evropy i ze zámoří přicházely náhle objednávky a Rossbašský Balzám zaznamenal rozšíření daleko za hranice Německa. Bez reklamy a vlastně jen ústním předáváním a doporučením od uživatele k uživateli se dostalo balzámu netušeného stupně známosti.
Konflikt mezi rostoucí poptávkou doma i v zahraničí a tradiční, kvality vědomou výrobou v malém měřítku se staly výzvou pro další generaci. Heinrich Hofmann (III) s manželkou Josefinou převzali v roce 1968 Frankenwald Apotheke a věnovali se celou silou a novými myšlenkami tradici Rossbašského Balzámu. V mnohých zatěžkávacích zkouškách se museli prosadit v boji proti duchu doby průmyslové velkovýroby a proti mlýnům státní byrokracie.
Nejvěrnější a neotřesitelní spojenci Pravého Rossbašského Balzámu byli a jsou již přes více než 120 let užívatelé staroosvědčené medicíny. Přes všechny výšiny a propasti dějin založili, upevnili a rozšířili pověstné jméno Rossbašského Balzámu, což dosvědčují stovky dopisů nadšených zákazníků z celého světa. Celá sbírka přípisů s novými příklady použití, od finské učitelky, misionáře z Brazílie či vývojového pracovníka z Nové Guineje, aby byli jmenováni alespoň někteří, je mezitím archivováno ve Frankenwald Apotheke v Küpsu.
Mezitím přešla výroba Pravého Rossbašského Balzámu („Aechter Rossbacher Balsam“) s lékárníkem Dr. Heinrichem Hofmannem (IV) (nar.1965) do rukou čtvrté generace.
Tak, jak byl balzám po generace vyráběn a receptura předávána z otců na syny, tak je také předáváno jeho užívání z generace na generaci v rodinách.